Co je Horňácká jizba? 

O "Horňácké jizbě", jak tento projekt vznikal, jak se vyvíjí dnes a co připravuju? 

První myšlenky se zrodily v době, kdy jsem pracovala na obecním úřadě v Blatničce. V obci fungovala a dosud úspěšně funguje krojová šicí dílna Tradice Slovácka, o.p.s. Mimo práci na úřadě jsem se snažila právě v této společnosti pomáhat třeba s propagací či správou webovek a eshopu, ve výstavních prostorách jsem uspořádala pár výstav např. výstavu starodávných kočárků paní Zdeňky Mičkové z Malé Vrbky nebo výstavu historických šicích strojů sběratelky paní Aničky z Vlčnova apod. A začala jsem tam organizovat také krojové bazary. Oslovilo mě pár lidí z Velké, co měli doma horňácké kroje a já jsem jim je na bazaru prodávala. Zůstalo mi něco neprodané, a tak mě napadlo, že bych se tomu začala věnovat více a celý rok. S kamarádkou jsme vytvořily webové stránky a e-jarmak (eshop). Vznikl však pouze virtuální prostor a já snila     o skutečné horňácké jizbě. Díky těmto médiím včetně sociálních sítí se mi začalo ozývat více a více lidí, kteří měli doma staré krojové součásti, o které už nikdo z jejich potomků nejevil zájem. A tak jsem jim začala zprostředkovávat komisní prodej těchto součástí. 

"Lidé se mi často ozývají sami buď odtud z regionu, nebo také z celé republiky. Například se mi kdysi ozvala paní z Libušína nebo z Prahy. Jejich příběhy jsou různé, třeba jedna paní již v letech mi vyprávěla, že jí a sestře za mlada maminka pořídila sváteční horňácký kroj, protože se jí moc líbil. Žádné předky z Horňácka neměli a tak mi je nabídla. Kroje se tedy dostaly zpátky na Horňácko. A to mě těší. Samozřejmě, že jsem měla i negativní reakci, kdy mi bylo vytčeno, že jdou kroje pryč z regionu a měly by zůstat doma. Je to však pouze jeden pohled. Nejdůležitější je, že se kroje zachrání, neskončí v kamnech či v kontejneru. Smutné je, že bohužel často končily a někde stále končí v kontejnerech právě třeba i ve Velké. Občas se ale také stane, že mi někdo nechá pytel krojů u auta za domem nebo mi zavolá pán ze sběrného dvora z jiné obce na Slovácku, že tam někdo donesl krabici nejspíš s horňáckým krojem. Lidé jsou holt různí. Spolupracovala jsem i s jedním muzeem v Brně, kde sestavovali expozici o Horňácku. Pomohla jsem jim doplnit na figuríny některé krojové součásti, které jim chyběly. " Upravený úryvek z rozhovoru z roku 2020 poskytnutého p. Podlouckému J. z Velké.  

Dnes jsem ke svému snu skutečné horňácké jizby blíže, neboť v našem novém domě se už místo pro kroje našlo a nemusím je mít už po krabicích. Zákazníci si mohou přijít kroje prohlédnout a také vyzkoušet. Jizba je zároveň dílna pro moje drobné rukodělné aktivity, pracovna pro výkon mého hlavního zaměstnání, ale také místo, kde se ráda "zašívám", odpočívám, kochám se tou krásou a zpívám. 

Myslím, že v současnosti má Horňácká jizba pro mne širší význam. Dnes je to zároveň takový blog o všem, co je spjaté s Horňáckem, tedy kroje, moje sbírka starých výšivek, vycházky do přírody, vaření tradičních jídel, "workshopy", poradenství či půjčovna krojů apod. Ráda bych se i těmto oblastem na blogu věnovala pravidelnými příspěvky v rámci rubriky "Horňácké okénko".